14 / 11 / 2017

Tuesday at 22:27 | Christina
Od té doby, co už nežiju v naší "krásné" zemi se cítím opravdu lépe. Změnilo se toho tolik. Opravdu si ale nedokážu odpovědět na otázku, jestli k lepšímu nebo k horšímu. Původně jsem sem letěla za prací, vydělat si peníze. Teď už to vidím, ale jinak. Vidím to na mnohem déle a nevím, ale zdá se mi, jakoby se mi tady úplně prohodily hormony, nebo co. Chvilku bych někoho chtěla tak moc mít, někoho aspoň.. ehm, víte co.. ale na druhou stranuú si říkám, že je mi samotné fajn. Nebo třeba lžu sama sobě a prostě mít někoho potřebuju, protože jinak se cejtim furt taková prázdná a to mi šíleně vadí.

Spoustu času mi zabere práce, což je pochopitelný, když jsem tu kvůli práci. Zbytek času trávím buď s alkoholem, "přáteli" (nemůžu jim říkat přátelé v tom pravém slova smyslu, jelikož jsem tu teprve 4 měsíce) a nebo s týpkem, do kterýho jsem se nejspíš zamilovala a stále si to bojím přiznat. Nebudu lhát. Už jsme spolu strávili několik fajn nocí, i propitých a pak i postelových, ale jelikož je to ten typ, co je akorát tak zklamanej ze všeho jeho ex, tak nechce vztah. Já si říkám, že ho teď taky nechci, i když bych třeba chtěla, ale sama to mám dost složitý a nechci se do něčeho pouštět takhle na rychlo. Neznáme se dlouho, pořádně toho o sobě nevíme.

Cítím se bejt šťastná. I po tom, co se stalo minulej tejden. Měla jsem zase svoje choutky, který jsem potřebovala ukojit a bohužel se mi naskytla odpověď typu "už s tebou nechci spát, nechci ti ublížit". Tohle není normální od týpka, se kterym jenom spim.. prostě ne. I to, jak se občas chová, jak se chová v posteli, jak mi občas píše.. nevím, ale mám takovej pocit, jako kdyby se taky trošku zabouchnul, ale nechce se to přiznat právě kvůli tomu, co mi říkal na začátku, když jsme spolu začínali.

Mám z toho akorát tak smíšený pocity, spoustu myšlenek, který neovládám a to mě na tom nejvíc sere.